O čem chceme, aby bylo Propojeni v Naději

U nás svého druhu první akce. A už tady narážím na to, že když se napíše akce, každý nějakým kouskem čeká, že někdo tu akci udělá a bude to akční ve smyslu, že se někdo o tu akčnost postará. Jenže toto nebyl původní záměr. A my se toho původního záměru chceme držet. Nechceme dělat akce. Chceme tvořit prostor. Fyzický i mentální.

TVORBA FYZICKÉHO PROSTORU

To mě baví. Myslím, že nás pět v týmu to baví. A zároveň naplňuje a vnímáme to jako smysluplné. A mě osobně to vždycky bavilo a naplňovalo. Na jednom workshopu zaměřeném na poznání vlastního potenciálu jsem si pojmenovala, že mým potenciálem je tvořit bezpečný prostor pro lidi, kteří se chtějí učit nové věci. A v tuhle chvíli pro to není lepší místo než tady na Naději. V úplném základu tu takový prostor tvoříme s kuchaři v kuchyni, kde oni tvoří skvělé jídlo. Taky ten prostor postupně tvoříme v budově usedlosti. Po malých krocích, protože je toho hodně závislé na investicích. Ale tam, kde to tak není, tam to jde rychleji. Co ale dnes už můžeme nabídnout je propojení s přírodou, ať už skrze zvířata, co tu chováme nebo procházky, kam přizvu účastníky a provedu, skoro bych až řekla „protáhnu“ je po okolí.

TVORBA MENTÁLNÍHO PROSTORU

A tady to až tak jasné není. Základem je bezpečí. A na to se odvolávali téměř všichni účastníci. Cítili se tady s námi bezpečně. Podařilo se nám vytvořit BEZPEČNÝ prostor na sdílení. Výsledkem je, že lze bez obav říci, co cítím, a co se mi děje. A toto my máme jako standard. Takže i když probíhají pod povrchem témata, i když se při různých činnostech uvolňují emoce, je bezpečné o tom tady mluvit. A my tu nabízíme svoje zkušenosti a svůj pohled na daná témata. A tak to tu v realitě vypadalo tak, že se sdílela nejistota v pracovní oblasti a zkoumali jsme společně, jak toto řešit. Sdílela se absence laskavosti k sobě sama a hledali jsme, jak ji podpořit. O mých tématech, která jsem sdílela jsem napsala celý článek. A tak jsme si tu každý, kdo o to stál, v reálných situacích přišli na něco, s čím se sami pereme a bezpečně jsme se o to podělili a zároveň to buď vyřešili nebo s tím alespoň pohnuli. A tak si mnozí přišli na to, že podobná témata mají i jiní, mohli jsme si sdílet zkušenosti s jejich řešením, a tak si navzájem pomoci.

A samostatná kapitola je PROSTOR K UČENÍ

My se tu učíme. Pořád. Dokonce i když spíme. A to je potřeba vzít vážně. Je to vlastně ta podstata. A tak každý, kdo je ochoten se učit, se tu bude cítit, jako ryba ve vodě. A to je pak super, když můžeme plavat propojeni.