Když se tvoří jinak než dosud – Propojeni v Naději

Je zajímavé, kolik věcí se souběžně děje, aby se pak v jednom okamžiku spojily v jednu a ukázala se konkrétní podoba. A někdy je víc těch NE než těch ANO. A pomocí mnoha NE se nakonec to jedno ANO ukáže. A přesně takový pocit mám z tvorby prostoru Propojeni v Naději.

Na začátku byla touha se propojovat, která ale neměla konkrétní podobu. A tento stav na můj vkus trval fakt dlouho. Jsem střelec a přešlapovat z mého pohledu měsíce na místě a čekat, až se to v té hmotě vyloupne je skutečná výzva. Na druhou stranu je to jako objevná cesta k tomu, jak lze něco tvořit ještě úplně jinak než dosud. Pojmenovala jsem si to pro sebe „tvoření za pomoci vnitřní ženy“. Doteď jsem k tvorbě využívala svého vnitřního muže. Ten si ujasnil, co chci vytvořit a pak k tomu podnikl náležité kroky. A to mi jde fakt hodně dobře. Jenže toto je jiné. Ona ta touha nejde hned popsat. Je to pocit, takové pnutí uvnitř a získání konkrétní podoby můžu snad přirovnat jen k porodu. Prostě to nejde uspěchat, a navíc je to poměrně nepříjemné. Zato výsledek je čistá zhmotněná a naplněná touha. A každé proběhlé Propojeni bylo jako další doba porodní.

Postupně se ukázalo, že jediná, s námi ladící forma je skutečně „jen“ prostor. Není to akce, ani program, ani seznamka, ani tvoření. Je to prostor pro všechno výše vypsané, a ještě daleko víc. BEZPEČNÝ prostor, kde si lektor může vyzkoušet novou techniku, která ho láká a najde tady ochotné VĚDOMÉ účastníky a zpětnou vazbu, prostor ke sdílení pohledů na různá témata, která se hlásí o slovo a prostor vytáhnout na světlo něco, s čím si nevím rady a tady mě nikdo nesoudí, ale nabízí zkušenost, jak na to nebo jen pochopení a vyslechnutí. Je to něco jako KVANTOVÝ KOTEL, do kterého každý podle toho, jak to cítí, přidá kus svých zkušeností, pohledů, dovedností a pak, až se to zamíchá tak si ve stejné míře zase vezme, co potřebuje zpět. ROVNOVÁHU si každý musí hlídat sám, protože tu bychom tu rádi měli jako standard.

A v únoru se nám v kotli sešly trénink konstelací, které mají jako výsledek proběhlý proces změny, pečení chleba a mazanců, koučink na základech filozofie Principů života, příprava dřeva na usedlost, všudypřítomné a poslední dobou razantně se o slovo hlásící téma patriarchátu, témata otec- dcera v různých formách dokonce 3x, plánování potní chýše (dubnové Propojeni v Naději, téma jak mohou ženy svými postoji a fungováním „kastrovat“ muže, jak v realitě ladit výše zmíněnou energetickou ale i finanční rovnováhu, jak a podle čeho si vybíráme přátele a jak to, jak se měníme, tyto volby ovlivňuje a mnoho dalších věcí a témat.

A 3 největší objevy za mě samotnou?

1. Když se duše dohodnou, že se tu budou vzájemně něco učit, tak se tomu skutečně nelze vyhnout a ten vnitřní tlak je téměř všudypřítomný a pojmenování a ujasnění potom přináší obrovskou úlevu a radost a samozřejmě nové výzvy.
2. Patriarchát je brutálně prorostlý úplně do všech možných oblastí mého života, ale jak to odkrývám hodně věcí mi dává daleko větší smysl. A nové paradigma, které bude bez tohoto principu, musíme postupně vytvořit, protože tu ještě není.
3. Do doby, než jsem se propojila s kořeny ze strany otce jako by mě byla jen půlka. Nikdy jsem si nemyslela, že to je až taková síla. Poslední 3 dny mi byla zima do nohou a ve chvíli, kdy jsem se spojila se svými předky z otcovy strany začaly moje nohy proudit a zahřívat se a konečně mám pocit, že jsem kompletní! Jen ještě potřebuji pojmenovat jaký mám dar a prokletí rodu. Stejně jak jsem to pojmenovala u mámy a teď to mohu daleko lépe využít pro sebe a svou dceru.

A dál? 14.-16.4. plánujeme další a muži budou stavět potní chýši a já se už teď moc těším, co nového si v prostoru Propojeni v Naději objevím.