ZADÁNÍ A OTÁZKY

Rozárka je moje rok a půl stará březí jalovička. Ode mne vymazlené miminko, které jsem si dovezla od farmáře, který ji nechával zavřenou v ohrádce, kde se sotva otočila, pět metrů od své mámy, ke které ale nemohla. Celý den byla zavřená, na pastvě nikdy nebyla. Frustrovaná, podvyživená, vystrašená a apatická. Mléko od mámy nedostala, odstavili ji naplno hned po narození a pila jen vodu nebo vodu zředěnou troškou mléka, kterou farmář odstříkal, než její mámu začal dojit. K jídlu měla jen šrot pro králíky.

Dva měsíce jsme jí vozili mléko z farmy vzdálené 20km, aby měla každý den 2x svých 6 litrů a koupili jsme müsli pro telata, které miluje a které dostávají obě jalovičky i s ovečkami dodnes. Za čas se osvalila a přibrala a stala se z ní pěkná jalovice. Dnes je to puberťačka se svými vrtochy, která se když zabřezla, uklidnila jen zčásti.

Měla jsem otázky dvě. Proč pořád utíká z ohrady, přestože je obrovská a navíc je pravidelně střídám (máme 4 různé) a jak vnímá to, že bude máma.

ROZHOVOR S ROZÁRKOU

Sedla jsem si ve stáji na balík slámy a s Rozárkou jsem se propojila. Bylo zajímavé, jak nechápala vztahové souvislosti. Když jsem se ptala, proč nechce být v ohradě, tak mi řekla, že nesnáší omezení. Že je to jako vězení, ve kterém nejde vydržet a musí z něj pryč. Vysvětlila jsem jí, že ohrada není proti ní, ale je to bezpečný prostor, kde se může bez obav pohybovat a že když odchází, je to nebezpečné a navíc opouští Marušku, která se potom cítí v ohradě osamělá a je smutná. Že bezpečí je uvnitř ohrady a ne za ohradou. A naopak, nebezpečná není ohrada, protože jí bere svobodu, ale prostor za ohradou, kde se může zranit.

Když jsem jí řekla, že se moc těším, až bude mít telátko, řekla mi, že jí je to jedno. Že ho má jen proto, aby mi ho dala, protože já jsem ji zachránila z hrozných podmínek a takto mi to, co jsem pro ni udělala vrátí. Byla jsem hodně smutná. Navrhla jsem, zda by pro svoje telátko nechtěla něco lepšího, než měla ona sama a že bych jí s tím, jak být dobrá máma, pomohla. A nejen já, ale i Maruška, která bude mít telátko dva měsíce před ní a která na rozdíl od ní, vyrůstala s maminkou a babičkou na pastvě a všechno ji tak mohly naučit.

VÝSLEDEK V PRAXI

První, co bylo pro mě opravdu silné dojemné překvapení bylo, že když jsem sesedla z balíku slámy a vyšla se podívat na pastvu, tak se Rozárka sama vrátila do ohrady. Pak ještě po pár dnech občas vyšla, ale nakonec se do ohrady vrátila na trvalo.

Na to, jak to dopadne s jejím telátkem a jak se k němu postaví, si musím počkat do února 2023. Celkově se nám s Rozárkou ale vztah zase posunul a vnímám, že se s rolí mámy začíná vypořádávat.